Nemalujme čerta na zeď, byť taková nechtěná situace může nastat rychleji, než jsme si obvykle ochotni připustit – ať už ji způsobíme sami jízdní chybou nebo vstoupí do hry nějaký vnější vliv – špatně urolbovaná sjezdovka, nekoordinovaný šílenec na trati, špatná viditelnost... Proto je zde otázka pro každého z nás, jestli se nám vyplatí investovat jistou částku za chránič (v porovnání s cenou zimního vybavení, cenami zájezdů či skipasů relativně malou), i když budeme doufat, že nikdy nedostane příležitost plnit svůj primární účel.
Správný výběr je pro pohodlí ježdění zásadní. I když výrobci respektují anatomii lidského těla, ne každý je stejný (jak člověk, tak chránič), a tudíž každý model bude někomu sedět lépe, někomu hůře. Nabídka na trhu rapidně roste, což zvedá šanci, že najdete ten pravý.
Délka - nutný základ
Nejvíce pozornosti věnujte délce chrániče – měl by začínat hned pod krční páteří a končit až u kostrče. Příliš dlouhý chránič se bude shrnovat, prohýbat a tlačit. Příliš krátký zase nechrání v plném rozsahu možností, může škrtit nebo se naopak po těle posouvat. Chrániče se vyrábí v různých délkách, takže by si tu správnou měl vybrat opravdu každý.
Ohebnost – předpoklad příjemného nošení
Všechny chrániče jsou konstruovány tak, aby dokázaly kopírovat prohnutí páteře. Ty jednodušší jsou ohebné v jedné ose, aby kopírovaly esovité prohnutí páteře. Přiměřené tvarování tímto směrem je zásadní a nejvíce ovlivňuje pohodlí a to, jak vám chránič sedí na těle. Některé, vesměs dražší chrániče mají klouby umožňující jejich ohyb i do stran. Když tedy vyosíte horní část těla doleva nebo doprava, budou lépe (ve dvou směrech) kopírovat páteř. Trochu jinak je to u měkkých chráničů, kterým ohebnost umožňují vlastnosti materiálu a lamely ani klouby na nich nenajdete.
Pohodlí - sedne jako prdel na hrnec?
Správná délka chrániče ještě nezaručí, že vám výrobek sedne. Každý člověk je jiný a jako každému sedí jiná bota, může to tak být i s chráničem. Klidně si k vyzkoušení vezměte i oblečení, ve kterém jezdíte. Máte ji např. těsnější bundu, nemusí se pod ni každý chránič vejít, případně si nesedne s určitým střihem oděvu a při některých pohybech může taková kombinace omezovat. Také si rozmyslete, jestli budete jezdit s batohem a případně jej také přiberte ke zkoušení. Zní to jako věda a zbytečné obstrukce, ale ve hře je vaše pohodlí minimálně pro celou nadcházející zimu.
Rozhodně si chránič vyzkoušejte v pohybu. Simulujte pohyby, které předpokládáte, že budete provádět na sněhu a dbejte na to, aby se chránič po těle nepohyboval, nedřel vás, netlačil a neomezoval v pohybu.
Variabilita - systém uchycení
Je důležité, aby vás ramenní popruhy ani bederní pás netáhly a neřezaly a aby dobře držely chránič na svém místě. Může však také zásadním způsobem ovlivnit délku životnosti chrániče. Pokud jej máte „na fest“ a přes Vánoce pár kilo přiberete, nemusíte se do něj pak vůbec vejít.
Tepelný komfort – bonus navíc
Chránič je nejlepší nosit hned na první (transportní) vrstvu oblečení. I když se výrobci snaží o co nejlepší odvětrání, vždy dojde k narušení systému funkčního oblékání. Chránič bude zkrátka vždycky hřát. Někdy je to dobře, udrží zádové partie (ledviny) v teple, ale všeho moc škodí a v teplých dnech vám může být pod chráničem pěkné vedro. Proto je dobré brát ohled i na tuto stránku provedení chrániče a v případě rozhodování mezi více modely vzít ten lépe odvětraný.
Typy chráničů
Zjednodušeně lze říct, že existují dva hlavní typy provedení absorpční části chráničů páteře.
Tvrdé chrániče
První, služebně starší skupinu můžeme pojmenovat jako tvrdé chrániče. Poznáte je dle toho, že z vnější strany mají tvrdé plastové elementy (lamely, segmenty atd.), které pokrývají kritické partie páteře a při nárazu roznášejí energii do většího prostoru. Provedení jednotlivých výrobců jsou různá, lamely jsou různě propojeny do sebe a jsou různě veliké. Pod touto svrchní tvrdou slupkou jsou umístěny další tlumicí vrstvy, které dále roznášejí a zmírňují (absorbují) náraz na tělo. Velmi používané jsou zde například mřížky ve tvaru včelí plástve, které mají požadovanou schopnost i při nízké hmotnosti materiálu (najdete u několika chráničů v testu). Dále jsou používány vrstvy houževnatých, ale tvárných materiálů o různých sílách. Dá se předpokládat, že chrániče tohoto typu mají přednost při nárazu na malé překážky, což mohou být například raily (zábradlí) při freestylu.
Měkké chrániče
Druhým, mladším typem jsou protektory, které může pojmenovat jako měkké chrániče. Tlumicí část je vyrobena pouze z vrstvených tvárných absorpčních materiálů (houževnatá pěna nebo EPS – obdobný materiál jako je použit u přileb, který rozdělen do malých pohyblivých segmentů), což usnadňuje dobrou tvarovou přizpůsobivost chráničů a pohodlí při jejich užívání.
Vesty
Chrániče s integrovanou vestou představují řešení nejpohodlnější, ale nejnáročnější na přesnou kompatibilitu s tělem jezdce. Pokud vám konkrétní vesta nesedne ideálně, jelikož nenabízí možnost regulace, ta vás může škrtit a svírat nebo naopak umožní pohyb a odstávání chrániče, takže vám pod něj na lanovce může táhnout studený vzduch a hlavně nebude tak dobře chránit. Vestové modely s bederním pásem kombinují výhody obou řešení a jsou zpravidla i nejdražší.
Batohy s integrovaným chráničem
Před pár lety se začaly objevovat první modely. Nyní už je to standardní sortiment jak výrobců batohů, tak
výrobců chráničů, a je opravdu z čeho vybírat. Navíc ruksak s integrovaným chráničem už nemusíte hledat jen u zahraničních značek, i ty české jdou s dobou. Používání takového batohu je velmi komfortní uživatelsky (dobré tepelné vlastnosti, neomezuje v pohybu, chová se jako normální zimní batoh, ovšem subjektivně na psychiku jezdce může působit tak, že ochrana není tak dokonalá jako u protektoru umístěného přímo na těle jezdce. Batoh přeci jen nikdy tak dobře nedotáhnete a má tendenci se po zádech lehce sunout. Taky není tak dlouhý a nepokrývá páteř odshora až po kostrč. Je to tedy kompromis, který ale mnohým stojí za úvahu.
HOMOLOGACE CHRÁNIČŮ
Tak jako zimní přilby mají své evropské atesty ukryty pod kódem CE EN 1077, tak i chrániče mají své přísné požadavky. Používání chráničů má největší tradici v motocyklovém sportu, takže zde lze čerpat nejvíce zajímavých informací. Když porovnáme homologaci přileb motocyklových a zimních, zjistíme, že jsou rozdílné a u zimních sportů nejsou kritéria tak přísná. To ale neplatí u chráničů, kde všechny modely musí vyhovět stejným požadavkům. Vychází se ze dvou norem:
CE EN 1621-2 – platí pro chrániče páteře
CE EN 1622-1 – platí pro chrániče kloubů končetin
Test chráničů páteře (EN 1621-2 ) se provádí tak, že je z výšky 1 metr spuštěno závaží o váze 5 kg, což v momentě dopadu vytvoří energii o 50 joulech. Norma pro chrániče páteře definuje možné úrovně přenosu síly. První, méně náročná úroveň znamená, že protektor musí propustit méně než 18 kN síly, druhá a výkonnější úroveň stanoví, že chránič nesmí propustit více než 9 kN. Druhá úroveň současně povoluje o 50 % menší přenos síly do žeber a páteře oproti úrovni první. Standardy chráničů kloubů končetin (EN 1621-1) povolují při stejných podmínkách maximální přenos síly 35 kN. U námi testovaných produktů tato norma platí pro ochranné šortky. Většina chráničů pro zimní sporty bude splňovat normu 1621-2 ve své první, základní úrovni. I v oblasti chráničů motocyklových je jen málo modelů, které dokáží splnit přísné podmínky úrovně 2. V devadesátých letech některé společnosti používaly pro homologaci svých chráničů zcela nevhodnou normu 1621-1. Pokud byste tedy narazili ještě na chránič páteře s tímto označením, bude se jednat o zastaralý model a může poskytovat pouze omezenou účinnost.
Texty použity s laskavým svolením redakce SNOW.
